Jsem ID. Ač cítím se mladý ,leč musím přiznat, že na Mount Everest už nevylezu. Právě v momentě, když jsem zjistil, že jsem v prdeli, dal mi k narozeninám švagr foťák (ten malinkaté). Začal jsem fotit vše možné. Po době jsem viděl krásné fotky na rajčeti a bylo mi smutno. Nemohu do hor, nemohu čekat (kdekoli) na východ, či západ sluníčka. Mohu pouze tam, kam mi můj zdravotní stav dovolí, a to s pomocí mé manželky Jarušky (vozík) nebo sám (o FH nebo na tříkolce). Nazval bych to podle písně Nadi Urbánkové s textem J.G "Závidím". Pořídil jsem si lepší foťák a fotil.
Z těchto důvodů jsou mé fotky takové, jaké jsou. Lidi, památky, příroda, i soukromí (nestydím se za něj) a vše ostatní k čemu mě zdravotní stav pustí. Ve všem mi pomáhá má drahá manželka Jaruška. Lidi, žijte na plný pecky! Váš ZTPP.
Přesto se najdou lidé, kteří Vám hází klacky pod nohy a jsou bohužel i zlí! Je mi jich líto. Je to smutné a ubohé.